Typologii tvrzí nejlépe vystihují slova Miroslava Plačka z roku 2001: „Otázka stavební podoby tvrzí je složitá a s pokračujícími výzkumy nabývá na košatosti.“
Nejjednodušší je členění tvrzí na tři základní typy a jejich kombinace:
1. Tvrze s volně stojící obytnou stavbou.
2. Tvrze s obytnými stavbami na obvodu.
3. Tvrze s důslednou obvodovou zástavbou.
4. Kombinované typy tvrzí s izolovanou stavbou a obvodovou zástavbou.
Tvrze přitom můžeme libovolně dělit podle řady dalších kritérií, například podle podoby hlavní obytné stavby (věžové a palácové), podle lokace (tvrze stojící na rovině či na skalním ostrohu, na venkově či ve městě, uprostřed vsi, na jejím okraji či za vesnicí), podle užitého opevnění (s vodním či suchým příkopem, s plášťovou zdí), podle počtu prostor v podlaží (jenoprostorové, dvouprostorové, tříprostorové), podle počtu traktů, podle převažujícího stavebního materiálu (dřevěné, dřevohlinité, zděné, kombinované)… Možnosti uvedené v závorkách jsou samozřejmě jen vybrané příklady.
1. Nejstarší období (do poloviny 14. století)
První tvrze ve 13. století využívaly ještě výrazné terénní polohy (např. ostrohy), ve 14. století převážily tvrze v méně výrazných polohách. Časté bylo vodní opevnění a kruhový půdorys (též vejce, ovál), který měl oproti čtverhranné ploše menší obvod a snáz se opevňoval. Takový půdorys najdeme od druhé půle 13. století u tvrzí s obvodovou zástavbou. Tvrze s izolovanou stavbou vznikaly průkazně od konce 13. století, nejvíce v polovině 14. století. Často šlo o věžovou stavbu, objevil se i typ moty (motte), od 2. poloviny 13. století známe ojediněle i kamenné tvrze s věží sloužící jako brána. Nejstarší tvrze měly v každém patře jen jednu prostoru, po polovině 13. století jsou členitější. Tvrze mohly být nejen kamenné, ale i roubené, stejně tak opevnění bývalo často ze dřeva.
Proti Čechám na Moravě chyběl větší počet zděných tvrzí okrouhlého či oválného půdorysu se zástavbou na obvodu stavěných ve druhé polovině 13. století. Pouze hranolové věžice byly na Moravě četnější než v Čechách.
Před polovinou 14. století se objevily po obvodu tvrze rozměrné obytné věže a věžovité paláce a vznikaly pravidelné tvrze lehce lichoběžného tvaru s trojprostorovým palácem podél celé délky delší strany. Také nacházíme bohatší rozvrhy s obvodovou zástavbou. V neklidných dobách 2. pol. 13. století a počátku 14. století zanikla většina sídel ve formě kurií a během 14. století většina výšinných hrádků.
2. Rozkvět před husitskou revolucí (1350–1420)
Této epoše dominovaly tvrze s vodním opevněním. Tvrze s izolovanou stavbou – ty nejprostší byly čtyřboké (často s půdorysem blížícím se čtverci), ty nejmenší rovnou s opevněním bez dvorku. Tento typ dosáhl největší obliby v polovině 14. století, pak ho nahradily složitější. Plášťové tvrze – jejich půdorys se rychle vyvíjel od tvarů s okosenými či zaoblenými rohy ke čtyřbokým kvůli lepšímu využití pravoúhle vymezené plochy i bezproblémovému přiložení zástavby k přímým stěnám. Palácové tvrze – podle půdorysu je lze jen těžko odlišit od předchozího typu, palác byl často čtyřboký. Díky důrazu na komfort klesala obranyschopnost tvrze. Tvrze s komplikovanějšími dispozicemi – například dvojice budov palác–věž, vyvážení pohodlí a obranyschopnosti objektu. Věž byla většinou čtyřboká, mohla sloužit jako brána, obdoba donjonu či kontrolovat přístupovou cestu a mohla být srostlá s palácem. Vznikaly i tvrze s více paláci (např. přístavbami).
Nejčastější obytné stavby byly jednoprostorové objekty (je to jejich vrcholné období), jejich počet ale postupně klesal na úkor více členěných. U jednoprostorových tvrzí byla obvykle tři až čtyři podlaží zděná a nejvyšší dřevěné o celkové výšce 15–18 metrů pod střechu, výjimečná byla sedmipodlažní věž tvrze v Semtěši (okres Kutná Hora) vysoká 20 metrů. U víceprostorových objektů často ubýval počet prostor v horních patrech. Objevuje se půdorys T. Čtyřprostorový typ měl schéma místností 2 – 1 – 1, jedna z bočních prostor tříprostorového typu byla rozdělena na dvě (konec 14. století), objevil se i pětiprostorový typ. Kaple byla na tvrzích tohoto období jen výjimečně.
Masový rozvoj stavby tvrzí na Moravě byl ve 14. a částečně 15. století a poměr dřevohlinitých a kamenných staveb se měnil ve prospěch zděných sídel.
3. Husitská revoluce a pozdní gotika (1420–1520)
Za husitských válek vznikalo jen málo nových tvrzí, staré zanikaly. Přelom 15. a 16. století znamenal poslední vzestup ve výstavbě opevněných hmotově členitých tvrzí. Tvrze s izolovanou stavbou – vznikaly dílem kvůli sníženému ekonomickému potenciálu nižší šlechty, dílem kvůli snaze o větší obranyschopnost na úkor pohodlí. Opět se objevuje věžovitá podoba, ale ve 2. polovině 15. století ztrácela význam. Plášťové tvrze – tvrze s převýšenou plášťovou hradbou se již téměř nestavěly, občas vznikly dostavbou hradby do výše paláce. Palácové tvrze – palác byl nejčastěji podélný, někdy zalomený, vícekřídlová podoba vznikla často dostavbami. Tvrze s komplikovanějšími dispozicemi – dostavovaly se části ke starším objektům, po roce 1500 díky ustálení vnitropolitické situace opět rostl obytný komfort. Tvrze s větším počtem věží se v tomto období již nestavěly, obrana byla posilována především baštami. Obytné stavby dokládaly sociální a ekonomický propad nižší šlechty, nejprve byly opět jednoprostorové (tyto měly často věžový charakter), v půli 15. století dvou a na konci trojprostorové, po roce 1500 vídáme zmnožení objektů. Převážně pravidelné kvadratické hmoty objektů začaly být členěny vedle vyloženého nejvyššího patra s věžičkami a arkýřových prevetů i nárožními rizality či věžicemi. Obrysy tvrzí jakoby ve snaze zlepšit flankování jimi nabývají podivuhodné členitosti. Často šlo o nefunkční módní záležitost po vzoru míšeňského paláce Albrechtsburg z konce 15. století. Tvrze zámožných majitelů měly kaple.
4. Období rané renesance (1520–1550)
Vznikalo málo nových tvrzí se zřetelným ústupem od obranné funkce s žádným či jen symbolickým opevněním. Tvrze s věží – nové nedoloženy. Palácové tvrze – dostavovala se křídla, nepoužívala se dvoupalácová dispozice, vytrácelo se doplňování obvodu baštami. Potlačení obranné funkce – nestavělo se nejvyšší vykonzolované patro, což umožnilo použití sedlové střechy a s ní souvisejících štítů. Nárožní rizality vystřídaly věže nebo bašty, které byly jen zřídka vzhledem k nevýhodné poloze schodišťové (spíš odkaz na obranyschopnost), občas arkýře. Četnější pěti a šestiprostorové dispozice.
5. Období vrcholné a pozdní renesance (po roce 1550)
Vrcholila výstavba neopevněných tvrzí. Nejčastěji vznikaly za okrajem vsi. Tvrze s věží – překvapivě se opět objevily tvrze s obytnou věží (Královice, Golčův Jeníkov). Palácové tvrze – převažovaly tvrze, jejichž budova tvořila jeden z objektů hospodářského dvora. Pojem tvrz se tak přenesl na palác. Rostl podíl vícekřídlých staveb. Na Slovensku (Horní Uhry) stálé turecké nebezpečí – stavěl se typ kastel (čtyři nárožní věže), u nás byly věže nanejvýš ve třech rozích, protože tu nehrozilo bezprostřední nebezpečí. Také obvodní zdi byly často víc okrasné než funkční. Dispoziční řešení mělo nebývalou pestrost a rozsah. Obytné stavby byly především jednopatrové, řidčeji přízemní či dvoupatrové. Větší objekty měly kaple, které mohly být vysunuté do samostatného křídla, v jednom případě tvořila kapli samostatná stavba (Starosedlský Hrádek), tradice klade kaple do nárožních věží (Dolní Adršpach). Pokud byla kaple v běžné místnosti, nejsme dnes schopni ji odhalit.